Znáte tu scénu z filmu Anton Špelec ostrostřelec, jak se těší na medaili a nakonec na něj nezbyde? Pokud ano, tak mi tak trošku tento film připomnělo zasedání lounského zastupitelstva 15. června tohoto roku. Cenu města Loun měly dostat na návrh komise tři osobnosti. Lenka Sýkorová – kurátorka umění a umělkyně, Jiří Vejvoda – moderátor českého rozhlasu a lounský rodák a Jitka Hofmannová – členka rady města, organizátorka sportovních akcí. Právě posledně jmenovaná se vzdala možnosti cenu dostat, protože se jí zdálo, že by to mohlo vyvolat v někom dojem, že si cenu „rozdávají radní mezi sebou“. Její krok byl pochopitelný. Ne tak krok některých zastupitelů, kteří navrhli udělení cen města úplně vypustit z programu. Nakonec po diskuzi se těmto navrhovatelům podařilo udělení cen zcela odrovnat a tak uznání nedošla ani paní Sýkorová a ani pan Vejvoda. Proč se ovšem nemohli radní, zastupitelé s duchovním otcem udělování cen PhDr. Michalem Pehrem domluvit předem a třeba navrhnout vypustit z oceňování jen paní Hofmannovou, zůstává pro obyčejného občana záhadou. Naopak, třeba neoprávněně, tento krok působí spíš než racionálně, tak jen jako jakýsi naschvál právě směrem k radnímu panu Pehrovi. Vše můžeme uzavřít opět slovy komika Vlasty Buriana. „Císař pán je vůl!“ Jakkoliv to zní v tomto kontextu nelogicky, alespoň je jasné, o čem je řeč.